Trilogie Pán prstenů, převedená na filmové plátno Peterem Jacksonem, fanoušky od samotného začátku očarovávala dech beroucí výpravou. Půvabné i monumentální exteriéry a do nejmenších detailů dovedené interiéry, to vše by - zdá se alespoň podle prvního traileru a fotografií z natáčení - nemělo chybět ani ve dvojdílném a právě připravovaném Hobitovi.

Jednou z nejvíce chválených lokací se přitom stal Hobitín, převedený do skutečnosti na Novém Zélandu na velké farmě mezi vesnicemi Rotorua a Hamilton. Po Pánovi prstenů malebné místo navštívily doslova stovky tisíc turistů, kteří se teď mohou do čerstvě zrenovovaného Hobitína vrátit. Pro majitele pozemku se bezpochyby jedná o příběh jako ze světa fantazie. Jak k tomu všemu ale vůbec došlo...?

Již celá desetiletí před tím, než místo objevil filmový štáb Petera Jacksona, vlastnila pozemek „dnešního Hobitína“ Alexandrova rodina. Pro lidi, hledající exteriéry k Pánovi prstenů ke scénám Kraje, přitom představovaly kopečky plné ovcí jasnou volbou od samotného začátku. Zvlněný profil krajiny, nádherné výhledy, dostatek stojaté vody pro jezírka a rybníky, potůčky, majestátný obrovský strom, jako vystřižený z kapitoly Společenstva prstenu "Dlouho očekávaný dýchánek" a - v neposlední řadě - naprosté soukromí pro celý filmový štáb.

Hlava rodiny, vysněný pozemek vlastnící, Ian Alexander, si tehdy v poklidu sledoval (jak jinak, jsme na Novém Zélandu) rugbyový zápas, když náhle někdo zazvonil u jeho dveří. Naštěstí pro nezvaného vetřelce zrovna probíhala poločasová přestávka. Ian si od filmového scouta mezi dveřmi vyslechl cosi o natáčení - ale protože se blížilo druhé dějství zápasu, pan Alexandr tomu zvláštnímu mužíkovi bez většího zájmu oznámil, že si může celý pozemek prohlížet dle libosti, ale ať nikdy nezapomene pořádně zatarasit závory od výběhů ovcí, aby zvířata neutekla. A už zase pospíchal k televizní obrazovce...

Krátká epizodka, na kterou se v Ianově domácnosti rychle zapomnělo. Ale světe div se, o šest týdnů později byl scout zpátky a položil poněkud neobvyklou otázku - zda-li by se mohl na farmu na čas nastěhovat celý filmový štáb - načež začal vypočítávat, nakolik by asi vyšlo vybavit pozemek pevnými cestami a masivním logistickým zázemím. Pan Alexandr ovšem zachoval klidnou hlavu, vše pečlivě vyslechl a nakonec řekl své "ano" - a stal se tak vlastně sousedem rodiny Pytlíků. Už druhý den přitom farmu obsadila armáda dělníků a začala s nezbytnými úpravami. Téhož večera se o lokaci dozvěděla média a nad ránem začali okolní vesnice obsazovat zvídaví novináři.

Jak nicméně vysvětluje Peter Jackson za asistence Elijaha Wooda ve svém pátém videoblogu, většina tehdejších kulis (včetně dveří, okenic a pod.) nebyla z původního materiálu. Valná část Kraje se tak musela před natáčením Hobita znovu přestavět. A tentokrát si dali dělníci po dohodě s Alexandrovou rodinou záležet. Kámen, dřevo, keramika... vše, jak má být, žádný šikovně nabarvený polystyren, díky čemuž zůstane Hobitín zachován i pro následující desetiletí - a turisty.

Ještě před oficiálním otevřením celé lokace masám návštěvníků si mohl Kraj prohlédnout redaktor portálu TheOneRing.net s přezdívkou "MrCere". Průvodcem se mu stal nejúspěšnější novozélandský spisovatel,  Ian Brodie, autor knihy o lokacích Pána prstenů, mimo jiné též zručný fotograf, z jehož aparátu pocházejí zde zveřejněné snímky.

Když vstoupíte do Hobitína, jakoby se okolo vás svět Tolkienovy fantazie dokonale zhmotnil. Pocit, že se dveře příbytků každou vteřinou otevřou a ven se smíchem vyběhnou kudrnaté děti s chlupatýma nohama, vás bude provázet celou dobu. V malebné krajině Alexandrovy farmy není složité vcítit se do role Hobita a představit si, jak by bylo krásné vyjít ráno na čerstvý vzduch, protáhnout se, pozdravit slunce, zasednout k druhé snídani a pak si spokojeně zapálit dýmku Starého Tobyho... Návštěvníci přitom při procházce Hobitínem samozřejmě ke své nemalé potěše rozpoznávají známá místa. Tady přece, u těch světle hnědých dveří a malých kulatých okýnek, stál obtloustlý hobit, "hlava rodiny", se svojí protivnou paní, a pozoroval okolo projíždějícího Gandalfa, který vzápětí potěšil hlouček capartů ohňostrojem! Jednoduše není možné, aby vás po mnoha desítkách hodin vzrušeného čtení rozsáhlého Tolkienova díla a několikerém shlédnutí filmů Petera Jacksona nezasáhlo kouzlo Alexandrovy farmy přímo u srdce.

Část člověka, ta, která dokáže zůstat v realitě, si pak všímá řemeslné zručnosti a preciznosti, kterou dělníci filmového štábu věnovali i tomu nejmenšímu detailu, od fasád domů přes poštovní schránky až po zdobení klik u dveří a okenních pantů. Není také bez zajímavosti, že zdejší příbytky nalezneme ve dvou provedeních. To menší umožňovalo Peteru Jacksonovi točit scény například s Gandalfem tak, aby velikost dveří poměrově odpovídala výšce lidského čaroděje (u jedné takové pro snazší představu čtenáře stojí na fotografii níže sám MrCere), u větších se pak natáčeli hobiti (ztvárnění nicméně taktéž dospělými lidmi). Všude pak vidíme nespočet rekvizit, použitých ve filmu, posilujících váš dojem, že se – že se prostě opravdu nacházíte v Hobitíně!

Za neméně působivou můžeme označit i práci se všudypřítomnou zelení. Sám Peter Jackson v jednom ze starších rozhovorů přiznal, že zahradníci Alexandrovu farmu pravidelně navštěvovali již dlouhé měsíce před začátkem natáčení, aby krajinu uvedli do patřičné podoby. Všichni, kdo se k filmovému štábu dostali blíže, v tomto kontextu vychvalují především Briana Masseyho, duchovního i praktického otce konceptu celého krajinného panoramatu.

Cibule a hlávky česneku, visící na rámech dveří, květiny, čajové šálky, to vše pomáhá divákovi v kině či u televizní obrazovky lépe proniknout do atmosféry prostředí. Vlastně hlavně díky citu pro detail vypadá Hobitín tak úžasně. Ale ani nejlepší režisér nemůže zachytit vše, co na vás dýchá při osobní návštěvě; vůně, zvuky, teplý vítr ve tváři...

Na Alexandrově farmě si mohou návštěvníci samozřejmě prohlédnout i domek Samvěda Křepelky či na první pohled rozeznatelné Dno pytle. Součástí turistické prohlídky pak sice přímo není, ale zdálky přesto spatříte i hostinec U zeleného draka, místo, které možná v budoucnosti opravdu nabídne všem návštěvníkům této mini-Středozemě možnost občerstvení.

Pán prstenů (a nyní Hobit) jednoduše udělaly z farmy Alexandrovy rodiny lukrativní místo. Majitelé zde sice stále chovají ovce a skot, nicméně úkolem Russella Alexandera, Ianova syna, bude zajistit chod "Kraje" coby dobře fungující turistické atrakce, která by mohla výrazně posílit ekonomiku celého tamního zemědělského regionu. Zrovna v den, kdy Hobitín navštívil MrCere, dohlížel Russell na dokončení obchodu se suvenýry, nazvaného "The Shires Rest". Budova bude sloužit také jako kavárna a především místo pro odbavení návštěvníků. Russell zdůraznil, že rodina plánuje neustálé, ale postupné zlepšování služeb a to s pochopitelným ohledem na výnosnost celého projektu. Věří, že se místo stane jedním ze symbolů oblasti Matamata i celého Nového Zélandu. Do Hobitína se můžete dostat buď po vlastních nohách za pomoci z vesnice čas od času vyjíždějící kyvadlové dopravy nebo automobilem, pro které bylo přímo na Alexandrově pozemku zřízeno parkoviště.

Více informací naleznete na webových stránkách areálu: www.hobbitontours.com

Závěrem dodejme, že případní návštěvníci Hobitína si mohou z místa pořizovat na památku fotografie - ještě před tím ale podepíší dohodu, podle které nesmějí své obrázky nikde zveřejnit (včetně internetu). Fotografie, která vás celým článkem provázely, jsou tedy exkluzivními snímky, za které můžeme děkovat nejen shovívavosti Alexandrovy rodiny, ale též redaktorům portálu TheOneRing.net a panu Ianu Brodiemu.