Martin Freman

S britským hercem Martinem Freemanem se scházím v provizorní kavárně vedle obřího zvukového jeviště, které využívá Sir Peter Jackson v Upper Hutt, což byla kdysi montovna automobilů.

Freeman zcela výjimečně ten den nenatáčí – zatímco si povídáme, Jackson hned za dalšími dveřmi točí scénu s 13 trpaslíky, s nimiž se Bilbo vydává na výpravu. A Freeman, místo aby si dal aspoň chvíli od Hobita pauzu, si celou hodinu povídá s reportéry; je to o hodně déle, než jsme vůbec doufali.

Jako hobit v Hobitovi bude Freeman v příštích třech letech naším průvodcem všemi třemi filmy – podobně jako Elijah Wood v roli Froda v Pánovi prstenů.

Naposledy jsem skutečného Freemana, bez kostýmu, make-upu a protetiky, viděl na vlastní oči před zahájením natáčení, když se připojil k 13 trpaslíkům. Ale tentokrát jako by na něm ulpělo něco z Bilbovy aury, co tady předtím nebylo. Freeman se rád hezky obléká a během natáčení si díky své lásce k typické britské módě vysloužil přezdívku „mobit“. A tak ačkoli je teď ve svých vlastních šatech, člověk se nemůže zbavit dojmu, že by mohly klidně patřit celé, až po vestičku, Bilbovi.

„Je to skvělé, vždycky je příjemné, když máte volný den. Ale já si nemůžu stěžovat, protože v tomto [natáčecím] bloku jsem měl volných dnů docela dost. Je to vlastně docela příjemné. Neočekávané, ale přitom pořád relativně vzácné. Jo, volné dny jsou vždycky fajn. Ať už máte svou práci rádi sebevíc, a to já mám opravdu rád, je vždycky příjemné na chvíli vypadnout a zajít si třeba na něco z japonské kuchyně.“

Jeho kolega z Británie Ian Holm hrál Bilba v Jacksonově Pánovi prstenů a krátce si tuhle roli zopakuje i v Hobitovi. Freeman říká, že s Holmem předtím, než se ke své roli dostal, nemluvil.

„S Ianem jsem se nikdy nesetkal, a přitom bych moc rád. Ale nikdy se to nedomluvilo a já na to vlastně ani netlačil, prostě jsem chápal, že mám jeho požehnání a musím se s tím nějak porvat sám. Víte, je to vynikající herec a pochopitelně dal na filmovém plátně postavě Bilba podobu. A mně se moc líbí, jak to udělal, takže na to beru ohled, ale přitom se jeho představám otrocky nepodřizuji. Jak už jsem naznačil, myslím, že hlavní pojítko mezi mnou a Ianem je v tom, že nás oba obsadili jako stejnou postavu, a na mně je, abych se rozhodl, jak Bilba ztvárním. Protože, upřímně řečeno, myslím, že mě obsadili správně. Myslím, že se mu vyrovnám a že odvádím poctivou práci. Takže jsem si vědom jeho vlivu, ale nemůžu na něj myslet pokaždé, v každé situaci, protože to by mi svazovalo ruce. Doufám, že se mu výsledek bude líbit, ale ještě mnohem víc doufám, že se bude líbit mně.“

Před Hobitem se Freeman nejvíce proslavil rolí v komediálním seriálu The Office a jako doktor Watson v Sherlockovi, moderní adaptaci příběhů Sherlocka Holmese. Freemanovy postavy v těchto dílech se chovají nejistě, a jak mnozí zdůrazňují, totéž platí i o Bilbovi. „Mám rád nejistotu v rolích a obecně nejistotu v umění miluji,“ odpovídá Freeman. „A ani z divadelního hlediska moc velký fanda jistoty nejsem. Nechci, aby to vyznělo moc strojeně, ale vlastně vůbec nevěřím jistotě v ničem. Zvlášť s tím jak stárnu. Kromě lásky, láskou jsem si jistý, aspoň myslím. Ale názory, charakteristiky, tohle všechno, myslím, že všechno je nejisté. A tak rád hraji lidi, kteří to odrážejí, protože podle mě to je upřímné. Tomu, co je jisté, vůbec nevěřím, jestli mi rozumíte? Prostě to neberu.“

Nezaujalo třeba právě tohle na vás Petera Jacksona?

„Podle mě ho zaujal spíš zvláštní obličej. Poměrně drobný kulatý obličej a někdo, komu padnou ty uši. Upřímně řečeno, opravdu nevím. Nesnažím se o nějakou rafinovanou odpověď, skutečně nevím, co na mně viděl. Nejspíš, a je to můj názor, si říká, že jsem docela dobrý a že bych to mohl zvládnout, aspoň doufám.“

Fakt je, říká Freeman, že se nikdy nepídil po tom, proč přesně ho filmař obsadil. „Podle mě musíte někdy být opatrní v tom, co si přejete. Samozřejmě, všichni toužíme po tom, aby nám říkali, že jsme z nejrůznějších důvodů skvělí, a doufáme, že skvělí opravdu jsme. A na druhou stranu, když si někdo myslí, že jsme skvělí z důvodu, který nám samotným připadá nelichotivý, tak o tom radši nechceme slyšet. Protože samozřejmě existuje rozdíl, jako u každého herce, mezi rolemi, které hraji, a... Když si to vezmete, nikdo kromě mě neviděl všechno, co jsem kdy zahrál. A já za těch 17 let hrál spoustu rolí. Existuje rozdíl mezi rolemi, které ztvárňuji, a tím, kdo jsem, a za koho mě mají lidé. Někdy je mezi těmihle věcmi docela velký rozpor.

Lidé mají dojem, že můžu být pro každého ten nejlepší kámoš, ale chápete, tak to není.“

Freeman dokázal do postavy Bilba vnést také něco ze sebe. „Myslím, že toho ze mě má docela dost. Je mi totiž naprosto jasné, kdo je šéf: já.

Je mi naprosto jasné, že tady velí Peter, on tenhle svět zná lépe než já, lépe než kdokoli jiný, kdo se kolem filmu točí. [Ale] Bože, bylo by to přece hrozné, kdybych vzal takhle rozsáhlou práci na tak dlouho, byl tak daleko od rodiny, a jen mě někdo vodil jako na drátkách. To by bylo úděsné. Takže si vždycky dávám pozor, abych měl dostatek manévrovacího prostoru, ale přitom naprosto Petera respektuji.

Se vším musí být spokojený [Jackson], ale současně musím být spokojený i já. Prostě sice všemu velí, ale já jsem jako jeho zástupce, pokud jde o můj vlastní úsudek, mou práci a má rozhodnutí ohledně Bilba. Když jsme začínali točit, museli jsme si často navzájem ujasňovat, jak má Bilbo vypadat podle mě a jak podle Petera. A Peterovy názory na to, jaký má Bilbo být, mě docela překvapovaly. Kolikrát jsem musel uznat: ‚OK. Tak zrovna takhle jsem se o tom nepřemýšlel.‘“

Zatímco část herců z Hobita si před zahájením práce na projektu přečetla tenhle Tolkienův román i Pána prstenů, Freeman patří k těm několika, kteří se do celé věci vrhli bez příprav. „Byl to důsledek toho, jak jsem se k celé práci dostal. Nevyrůstal jsem na Hobitovi, ani na Pánovi prstenů, na ničem podobném. Takže Tolkiena jsem si vlastně poprvé přečetl, až když mě obsadili do role Bilba.“

Příchod do Wellingtonu také zamíchal s jeho natáčecími závazky v případě Sherlocka. Naštěstí mu harmonogram natáčení Hobita uzpůsobili tak, aby se mohl vracet do Británie a pokračovat v práci na seriálu. Freeman říká, že se mu ulevilo, protože zpočátku musel roli v Hobitovi odmítnout, protože kolidovala s povinnostmi kolem Sherlocka. Byl to důsledek nejistoty, zda se bude Hobit vůbec točit. „Hrozně mě to štvalo. Byl jsem smutný a opravdu zklamaný, protože k takovému projektu a příležitosti se člověk v životě hned tak nedostane. A já na ni byl připraven. Opravdu jsem byl připraven na tu oběť, že budu tak dlouho tak daleko od domova a rodiny, což oběť je (Martin má sedmiletého syna a tříletou dceru – pozn. Jarek). Ale byl jsem s tím smířený a nechtěl jsem tuhle příležitost zmeškat. Takže když jsem musel roli odmítnout, bylo to hrozné.

No a pak, když se znovu ozvali, že mě chtějí, tak to bylo neuvěřitelné. Zrovna jsem zkoušel nějakou hru a vtom mi volal můj agent s tím, že mi vyšli vstříc; nedá se ani vyjádřit, jak velkou jsem měl radost.“

Pořád si vybavuje, jak se cítil v momentě, kdy byl poprvé v Bilbově kostýmu doplněném o protetiku, díky které se změnil v kudrnatého hobita se špičatýma ušima a velkýma chlupatýma nohama. „Hlavně si asi vzpomínám na ten pocit neobvyklosti,“ říká. „Ale než jsem se viděl poprvé na monitoru, asi už jsem si zvykl. Absolvoval jsem tolik zkoušek, tolikrát mě zabírali z různých úhlů a ta spousta verzí kostýmu a verzí paruky. Ale ano, připadalo mi to neobvyklé. Jako Bilbo jsem vypadal naprosto jinak, ale teď zpětně mi přijde absurdní, že jsem si přitom vůbec jako Bilbo nepřipadal cize. A přirozeně zapomínám – všichni zapomínáme na to, jak vypadáme.

Když jsem poprvé viděl trpaslíky, nedokázal jsem tomu uvěřit. Když byli kompletní i s protetikou, nepoznával jsem žádného z nich, dokud neotevřeli pusy. Bylo to jako ‚Bože, tohle je [wellingtonský herec] Jed [Brophy]‘, nebo ‚to je přece Jimmy Nesbitt‘, chápete. Ale teď už nám to vůbec tak nepřijde.

Jeli jsme třeba ze Stone Street [studia ve wellingtonském Miramaru] točit scény na Mt. Crawford, [do] kulis města Dolu, autem. A já si pořád říkal, proč na mě lidi tak civí a kroutí hlavou. A pak mi to došlo – ‚No jo, vždyť já jsem v kostýmu Bilba Pytlíka‘.

Takže jsme jezdili jako trpaslíci nebo Bilbo. A nejspíš to byl docela nářez, vidět nás takhle na hlavní třídě Miramaru.

Určitě neobvyklé.“

„‚Proč je ten chlap takhle nahastrošený? Jo, aha, to je přece Martin Freeman.‘“