1. Zvuky Quenijštiny
Quenijština má pět základních samohlásek a, e, i, o, u (krátké a dlouhé). Ty se mohou kombinovat do dvojhlásek, dvojic samohlásek, které se vyslovují jako jedna slabika. Existují tři dvojhlásky s -i (ai, oi, ui) a tři s  -u (au, eu, iu, ačkoliv eu a iu jsou poměrně vzácné). Souhlásky quenijštiny Třetího věku jsou  c (= k), d, f, g, gw, h, hy, hw, l, ly, m, n, nw, ny, p, qu, r, ry, s, t, ty, v, y a w (tento seznam není jednoznačný, protože systém quenijských souhlásek lze vykládat různým způsobem). V elfském písmu Tengwar se také rozlišují některé souhlásky, které se do třetího věku začaly vyslovovat stejně a proto splynuly. (þ splynulo se s, původní ñ splynulo s n – viz diskuse o obvyklé výslovnosti). V přepisu, který používáme v tomto kurzu, se existence „ztracených“ souhlásek projevuje pouze ve dvou případech: hl a hr, které se původně vyslovovaly jako neznělé l a r, ale později splynuly se znělými l, r (a nejsou proto zahrnuty ve výše uvedeném seznamu). Proto budeme psát například hrívë ("zima") tímto způsobem, ačkoliv podle Tolkiena se toto slovo ve třetím věku vyslovovalo jednoduše "rívë" (s normálním r).

    I když souhlásky hy, gw, hw, ly, nw, ny, ry, ty, a qu (a hr, hl) musíme psát dvěma písmeny, jedná se pochopitelně o jediný zvuk. O jejich výslovnosti se zmíníme později. Ty hlásky, které končí na -w představují labializované (retné)souhlásky, hlásky končící -y označují palatální (patrové) souhlásky. Tyto pojmy vysvětlíme později. Je třeba zdůraznit, že qu je pouze estetický pravopis hlásky, kterou by mělo představovat cw (Určitě se shodneme, že Quenya vypadá lépe než Cwenya), takže qu, stejně jako nw, je labiální souhláska. Při počítání slabik nesmíme zapomenout, že ve qu ve skutečnosti není samohláska u; "u" zde představuje w. Slovo jako alqua ("labuť") má proto pouze dvě slabiky: al-qua (= al-cwa). V písmu Tengwar patří qu jediný znak, a ve většině raných pramenů i Tolkien užíval pouze písmeno q.

    Dvojité souhlásky: Některé souhlásky se vyskytují jako dlouhé nebo dvojité; dvojité v zásadě označují délku souhlásky. Zřetelné jsou případy, kdy dvojité souhlásky jsou přímo vyjádřeny v písmu: cc, ll, mm, nn, pp, rr, ss a tt (např. ecco "kopí", colla "plášť", lamma "zvuk", anna "dar", lappa "lem šatu", yarra- "vrčet", essë "jméno", atta "dva"). Skupina pp je velmi vzácná, vyskytuje se pouze v materiálech, které hluboko předcházejí Pánu prstenů. V Poznámce o výslovnosti v dodatku k Silmarillionu Christopher Tolkien píše: "Souhlásky psané zdvojeně se vyslovují dlouze, takže Yavanna má dlouhé n jako v českém ranný, nikoliv krátké n jako ve slově vana ." Slova jako  tana "ten" vs. tanna "znak", tyelë "přestává" vs. tyellë "stupeň", ata "znovu" vs. atta "dva" musí být vyslovována odlišně. – Je možné, že některé souhlásky, které se píší dvěma písmeny se musí počítat mezi dvojité, pokud se vyskytují mezi samohláskami; např. ny = dlouhé neboli patrové n (více o tom později).

    Skupiny souhlásek: Je velmi obtížné vyslovit více souhlásek za sebou, proto jazyky na celém světě vytvářejí poměrně malé skupiny souhlásek. Ve většině slov, prakticky v jakémkoliv jazyce, se jedná o střídání skupin souhlásek a samohlásek, přičemž základem každé slabiky je obvykle samohláska. Tolkienova quenijština není výjimkou. Tento jazyk má poměrně přísná pravidla, omezující možnosti skládání hlásek do slabik a delších slov. I když jsou skupiny souhlásek časté, jejich používání je omezenější než v angličtině. Zatímco angličtina a v zásadě i sindarština dovoluje skupinu souhlásek na začátku slova, v quenijštině to možné není. Tolkien poznamenává, že jméno, které pro sebe používali „Wosové“, Drughu, se do quenijštiny upravilo jako Rú. Quenijština nemohla zachovat skupinu dr- (pomineme-li fakt, že v quenijštině nemůže být d v této pozici). Quenijština také dovoluje pouze omezený počet  skupin souhlásek, které se mohou vyskytovat mezi samohláskami uprostřed slova; „časté“ nebo „oblíbené“ jsou podle Tolkiena ld, mb, mp, nc, nd, ng, ngw, nqu, nt, ps, ts a x (představující ks). Tak dostáváme typická quenijská slova jako Elda "Elf", lambë "jazyk", tumpo "kopec", ranco "paže" apod. Na konci slova se mohou vyskytovat pouze jednoduché souhlásky -l, -n, -r, -s, nebo –t. (většina quenijských slov ale končí samohláskou). Skupiny souhlásek nebo dvojité souhlásky se na konci slov běžně nevyskytují, ačkoliv se mohou objevit, pokud je závěrečná samohláska vypuštěna, protože následující slovo začíná stejnou nebo podobnou samohláskou. V Pánu prstenů se tak objevuje nn ve spojení lúmenn' omentielvo ("v hodině našeho setkání"), ale jenom díky tomu, že jde o redukci z lúmenna omentielvo. Podle všeho je jedinou skutečnou skupinou souhlásek, která se vyskytuje na konci slova nt, používaná  jako specifické gramatické zakončení (duální dativ, ke kterému se dostaneme později) – např. ciryant "pro pár lodí", utvořené z cirya "loď". Tolkienovy nejranější „quenijské“ experimenty, zaznamenané v Qenya Lexicon z roku 1915, byly v tomto ohledu liberálnější. Tehdejší "Qenya" dovolovala více souhlásek v postavení na konci slova, ale jak se vyvíjela quenijština dál, její fonologie se zpřísňovala a jazyk dostával jasněji definovanou podobu.

2. Výslovnost
Samohlásky: Quenijské samohlásky jsou čisté. Tolkien doporučoval jako vzor samohlásky italské. V quenijštině je nutné všechny samohlásky, v jakékoliv pozici vyslovit jednoznačně a přesně (myslím, že toto by českým mluvčím nemělo dělat problém, české samohlásky jsou na rozdíl od anglických také poměrně čisté a zřetelné, p.p.).

    Jak jsme už řekli, quenijština má samohlásky krátké a dlouhé, dlouhé se označují čárkou: á, é, ó, ú, í oproti krátkým a, e, o, u, i. Je třeba rozlišovat výslovnost krátkých a dlouhých samohlásek. Někdy je to jenom délka samohlásky, která rozlišuje různá slova: např. cu s k